Když už jsem nemohl déle poslouchat rozbor poroty filmu Jána Kúsky o masopustu, tak jsem spolu dalšími opustil sál a ve fojeru jsme dali průchod svému zděšení a rozhořčení. Porota či organizátor měli zřejmě ve fojeru špeha, protože jedva se porota objevila, začala napadat jistá porotkyně hlavně manžele Zíchovi a v hněvu vychrlila i to, co bylo řečeno čistě mezi námi. Já jsem se k tomu, co jsem řekl, bez rozpaků přiznal, ale porotkyní to nezastavilo a osočovala dál, vůbec nedbající na věcné reakce paní Zíchové. No a pak přišlo to : Jestli se chcete jenom hádat, tak to raději běžte do. Dál to nedořekla, ale ve vzduchu to dokončení viselo. Nato se zeptal pan Zícha : Chtěla jste snad říci, že máme jít domů ? Dáma mlčela, tak se pan Zícha zeptal znovu; opět mlčela a jestli kývla hlavou, to nevím, ale pak pan Zícha řekl: Tak jo, jdeme domů.
A to mně stačilo a šel jsem s nimi. Do( mů )