Bohužel mám pocit, že přehrady mezi staršími a mladšími existují a to v dlouhodobém měřítku. Na jednu stranu ano, pořadatelé "starších" festivalů jsou mladým otevřeni, opačně to s dokumentární tvorbou nebývá, ale na stranu druhou jim aktivně nevytváří vhodné prostředí. Příkladem budiž Český videosalon, kde bych očekával právě tu kýženou rovnováhu. Řekněme si to na rovinu, většina mladých neholduje dokumentární tvorbě, která jim není často tématem generačně blízká, starší zase v hrané tvorbě postrádají myšlenku a smysl. Jak lze sblížit oba tábory, když v celostátním finále dostane prostor 6 hodin dokumentární tvorby oproti 1,5 hodinách hraných snímků? Kolik mladších autorů se dostaví? A když už se odhodlají, kolik se jich v drtivě převažující společnosti starších cítí pohodlně? Chtějí se rovněž setkat i s vrstevníky. O místu konání a časovém harmonogramu pro pracující ani nemluvím. Ano, je to i počtem a kvalitou přihlášených hraných snímků, ale od toho se odvíjí i motivace je na soutěže zasílat. Na mnohých soutěžích s počtem hraných snímků problém není. Někdo holt musí udělat vstřícný krok, aby se poměry změnily. Obzvlášť u celostátní soutěže, která by měla mít jméno, je to poměrně nešťastná situace a např. v mých očích ztrácí jakýkoliv punc vrcholu festivalové sezóny, byť by tak u soutěže takového rozsahu asi mělo být. Je to jen jeden příklad, ale asi mluví za všechny.