Tento týden jsme se naposledy rozloučili s PhDr. Šárkou Tryhukovou, známou ve filmařských kruzích jako organizátorkou Brněnské šestnáctky. Nekrology se stávají součástí Filmdatu, mrzí mě, že přidávám další. Před léty mě překvapil ředitel filmové školy z Budapešti tím, že chtěl odjet už před slavnostním vyhlášením cen Brněnské šestnáctky. Když jsem se ho zeptal proč, řekl mi, že nemá rád ty hollywoodsky se tvářící večery a že mnohem lepší bylo, když v Křišťálovém sále Staré radnice předávala ceny filmového festivalu osobně Šárka Tryhuková, že to bylo od srdce k srdci. Myslím, že tak Šárčin životní postoj vystihl.
Šárka věnovala neprofesionálním filmařům celý svůj život od ukončení studií na brněnské Filozofické fakultě, a všichni jsme cítili, že to byl vztah vřelý, až mateřský. To potvrdila v poslední době, kdy pečovala o filmařský dorost, organizovala školičku a přehlídku pro nejmladší filmaře. Rodinnou atmosféru na Brněnské šestnáctce kvitovali účastníci už tehdy a někteří dodnes vzpomínají. Prof. MgA. Jiří Svoboda ve své kondolenci uvedl: „...v porotě Brněnské šestnáctky jsem byl před mnoha léty s panem prof. J. Valušiakem a stále si pamatuji tu příjemnou atmosféru a výborný výběr filmů, a to jistě především zásluhou paní ředitelky, která pečlivě udržovala "krb" vstřícné nálady a pohody hořící. Ve své době byl festival velice svobodomyslný, což byla jistě také její zásluha.“
Šárka Tryhuková dokázala Brněnskou šestnáctku provést nejen úskalími komunistické totality, kdy byla Brněnská šestnáctka ostrovem, kde bylo možné promítnout, a dokonce ocenit to, co by v Praze neprošlo (což potvrzují Martin Čihák a Michal Brenat v knize Alternativní kultura), ale po zdárně překonané krizi devadesátých let udělala z festivalu skutečně mezinárodní přehlídku, na kterou začali jezdit autoři z celého světa bez ohledu na vzdálenost.
Troše trpkosti se nevyhnula, když nastupující generace organizátorů ignorovala a po svém přeměnila to, co Šárka Tryhuková celý život budovala – tedy značku festivalu. Dnes má festival jiné logo, pokud se dá říct, že už nějaké má a také název byl pozměněn, což by si zasloužilo samostatnou úvahu.
Zcela zaslouženě byla za svou organizační práci odměněna Zlatou medailí UNICA. O Šárce Tryhukové se dá říct, že nevládla pevnou rukou, ale svou inspirující a motivující pracovitostí. Mluvím za filmaře, ale vím, že Šárka měla i další aktivity. Dalo by se tedy říct, že za svůj, bohužel ne příliš dlouhý život, stihla životů víc. Šárka byla pro nás studnicí, encyklopedií, takovým pilířem, o kterém jsme prostě předpokládali, že tu bude stále.
Nebyla primadona, ale ženská se smyslem pro humor a když bylo potřeba, nebála se expresivního výrazu. Jistě by tedy pochopila, když řeku: „Do Prčic, Šárko, tohle jsi nám dělat nemusela!“
Josef Strubl, předseda Klubu historie amatérského filmu
